24/09 – 03/10 2014
Zařídili jsme nejdříve licenci pro 5V7. Ambasáda pro ČR je v Bonnu, tam jsme poslali naše pasy a za 14 jsme měli víza. Začali jsme řešit letecké společnosti, výběr je jednoduchý Brusselairlines, Air France, Maroco Airlines a Ethiopian Airlines. Volba padla na Brusselairlines, letenky vč. nadváhy pojištění stála 1020 Euro. Nikdo z nás tak drahou letenku v životě nekupoval. Důvodem, je malá konkurence při letech do Toga.
Začátkem června jsme zaregistrovali výskyt Eboly v okolních státech, nevěnoval jsem tomu moc pozornost. Díky mediím začal tlak sílit a následně jsme s Petrem slyšeli od rodinných příslušníků, proč jedeme do Afriky. Mediální masáž byla tak silná a rozhodnutí padlo v ten moment, kdy na německé stanici ZDF hlásili, že stahují všechny turisty z Nigérie. Do Toga je to jen cca 200 km. Rozhodovali jsme se zda expedici úplně zrušit, nebo přesunout na jiný termín anebo vymyslet jinou lokalitu. Během dopoledne jsme hledali různé varianty a dostal jsem nápad letět na St. Eustatius, 125 místo v žebříčku, letenka za cenu vrácených peněz od Brusselairlines. QTH jsme našli Kelikeli, vysílala zde japonská expedice a polská expedice. Licence netřeba, platí zde CEPT. Za jediný den jsme byli rozhodnuti, poletíme na PJ5. Druhý den koupili letenky a udělali storno letenek do Toga.
Náš odlet byl naplánován na 20. září z Mnichova. Všichni se těší, ale Air France nám změnila plány, 15. září piloti zahajují stávku a 19. září nám přijde oznámení o zrušení našeho letu. Petr zkouší volat na call centrum a to je samozřejmě přetížené a tak jede osobně na letiště, kde nám mění letenky na odlet z Prahy. Celé to trvá včetně všech našich dalších zavazadel 75 minut. Vše je připravené, můžeme odletět v sobotu Praha - Paříž - St. Maarten. Během pátečního rána opět další sprcha a neletí se nikam. Petr opět jede na letiště, kde domluví jedinou možnou variantu Praha – Amsterdam v pondělí a v úterý ráno odlet Amsterdam – St. Maarten. Musíme nedobrovolně strávit noc v Amsterdamu a objednáváme přes booking 3 lůžkový pokoj transferem na letiště za 2600 Kč. Další možnost je zůstat na letišti, ale my potřebujeme po příjezdu na PJ5 začít připravovat setup.
Vlastní let Amsterdam – St. Maarten trval 9 hodin. Po příletu čtyřhodinová pauza, kterou jsme využili k občerstvení. Přímo na letišti v bigburgru velké menu za 9 USD a doplnění nápoje 0,66 litru za 0,50 USD. V ten moment jsem si říkal, že tyto ceny jsou příjemné, ale opět jsem se mýlil. Máme čas a jedeme se podívat na pláž za letiště, kde vidíme přistávat letadla těsně nad hlavou. Jedeme taxíkem a cena taxi je na osobu, takže každý 4 USD a odvezou nás cca 600 metrů. Nazpátek volíme cestu pěšky, je to opravdu kousek.
Nastal čas na poslední let směr St. Eustatius a nebo jak říkají místní Statia. Letíme letadlem Havilland Canada DHC-6-300 společností Winnair a letadlo je pro 19 lidí. Sedíme ve druhé řadě a vidíme do pilotní kabiny. Let trvá 18 minut a v 16:20 místního času jsme na Statie, kde na nás čeká Georg a Dawn – sestra majitelky žijící v USA. Oba nás vezou do našeho QTH Kelikeli. Část potravin nakoupil Georg, který se o nás i během pobytu staral. Na druhý nákup jel Petr k místním Číňanům, kteří prodávají potraviny po celém ostrově. První nákup a nestačilo 100 USD. Ceny jsou o 100 procent vyšší než v ČR. Například kilo banánů 65 Kč, kilo šunky 300 Kč, pár housek "seven dollars please". Veškeré potraviny pochází z USA a místního na prodej jsme nic nenašli. Kuře je z Brazílie a stojí 6 USD. Proviant zajištěn, ale naše antény nemáme, pouze jen kufry a TCVR v příručních zavazadlech. Vertikal 40-10 m a Spiderbeam přicestují letadlem, až bude místo, tak zní informace na letišti. Dobrá zpráva je, že ráno máme 2 balíky antén a můžeme začít stavět. Bohužel balík antén Spiderbeam č. 2 a vertikál 160/80 m zůstal v Amsterdamu a poslali jej do Paříže, odkud měl letět směr St. Maarten, ale let byl zrušen a tak putuje neznámo kde, ale v neděli dorazí na St. Maarten a jelikož je moc dlouhý, tak zase mnoho telefonních hovorů a přemlouvání, aby ho poslali. Dostáváme ho nakonec v pondělí ráno, téměř po týdnu. Georg nám pro něj ochotně zajede, ale za každou více službu je nutné zaplatit. Poslední Spiderbeam nás přišel asi na 20 hovorů a 10 USD.
Stavba antén začala ve středu brzo ráno, první jde nahoru vertikál 40-10 m a první CQ na 18073 začíná OK6DJ, stejně jak v ZA i XT, na 2 CQ první call F4VPX, je 24. září 11 UTC, udělám 12 QSO dávám QRX a pokračujeme ve stavbě antény Spiderbeam. Postavení trvá přes 3 hodiny a zažijeme při tom spoustu srandy. Teplota stoupá ke 30 stupňům a navíc je vlhko. Jsme docela unaveni, ale přesto odhodláni ihned začít vysílat. Využíváme otevření na horních pásmech a pracujeme většinou s Evropou a občas volá pár Američanů. Během dvou dní mne to připadá jako expedice pro EU, což se také potvrdilo a s EU bylo navázáno 65 % spojení. Ve čtvrtek jsme udělali dipól, který byl ve výšce 8 m a jedno rameno směrovalo na EU. V noci jsme se snažili udělat pár prvních spojení a ono to fungovalo i do EU. Výkon byl 300 W. V pátek jsme se vrhli na stavbu přijímacího RX systému 4SQ a samozřejmě vysílali CW a SSB. Večer v 18 hodin místního času začal CQWW RTTY, který jsme jeli v kategorii M/S a na druhé K3 CW a SSB. Závod jsme jeli celou dobu na výzvu a násobiče nehledali. Povedlo se navázat 3086 QSO a přes 4 600 000 bodů. V pondělí ráno jsme začali stavět druhý Spiderbeam a povedlo se nám ho postavit za 2,5 hodiny a večer rozchodit vertikál na 160/80 m. Radiály jsme natahali všude a další přidávali v úterý. Naše signály na 80 m se zlepšili a pracovali jsme i na 160 m, bohužel pouze 141 QSO. Na 80 m 1615 QSO, ale trpělo pásmo 40 m, kde je jen 2225 QSO. Nebylo možné vysílat na 80 a 40 m. Proto jsme volili variantu 160/80 plus 30 m a nebo druhé rádio QRX. Přes den bylo možné provozovat obě K3 na všech horních pásmech včetně koncových PA. Pásmové filtry Dunestar jsme nepoužívali. Byl to první moje expedice, kde to fungovalo na jedničku. Program jsme používali v síti Wintest, který běžel současně na 3 počítačích. Jedno PC sloužilo pouze na posílání dat na Clublog a korespondenci. Takhle odladěný setup fungoval od pondělka do konce expedice.
Rád bych shrnul vlastní provoz. V provozu bylo stanoviště č 1. Elecraft K3 + PA RFpower 1K3, výkon cca 500-800 W, ant Spiderbeam 20-10 m vč. WARC, vertikál 160/80 + 4SQ RX systém. Stanoviště č 2. Elecraft K3 + RM Italy HLA 300, výkon cca 300 W, anténa Spiderbeam 20-10 m vč. WARC, vertikál 40-10 m. Stanoviště č. 3 Elecraft KX3, sloužilo jako záložní a jednou jsme zkusili jet na 3 TCVR současně. Dokonce jsem zažil na KX3 pileup + SB a PWR 10 W. Porovnával jsem KX3 vs. K3 ve velikém pileupu a K3 dokázala lépe pobrat to množství stanic, které nás volalo, bohužel nemohu se spokojit s měřením Sherwood Engenering. Jedná se o můj vlastní názor. Celkem bylo navázáno 25225 QSO a CW provozem bylo navázáno 13298, SSB 8810, RTTY 3114, PSK31 26 QSO. CW provoz byl svižný a pileup od 1-3 kHz, maximální rate 541 na 2 pracoviště. SSB provoz - poslouchali jsme 5-10 UP, nejvíce stanic volalo stále 5 nahoře. Maximální rate 751. Nekončící přísun italských a španělských stanic. Překřikují se všichni včetně OK amatérů, řeknuli I volá několik OK stanic, řeknu-li OK only volá IK6, IZ, EA. Chápu, že OK amatéři jsou v nevýhodě, daleko od moře a mají někteří 100 W do vertikálu. Preferuji li OK-OM, nadávají na nás do DX clusteru. Také jsem zkoušel dělat několik QSO jen s Itálii, Španělskem a Německem. Prostě to nefunguje a na SSB je volba silnějšího. Jednou jsem zkusil po číslech, rate klesá. Bohužel OK značka v Karibiku nejsilnější není. RTTY 3114 QSO a pouze v CQ WW RTTY, zde vše řídí počítače a neovlivní se počet chyb a také platí volba nejsilnější stanice. PSK31 26 QSO a tento druh provozu jsme neměli předem odzkoušen a výsledek nebyl nic moc. Možná do příště.
Apartmánový dům Kelikeli měl jednu velikou místnost, kde byla rozdělená kuchyně s jídelním koutem a obývák. Zde jsme měli u dvou stolů naše zařízení a veškerý čas jsme trávili pohromadě. Dům měl 2 ložnice a 2 koupelny. Při zapnutí pracoviště číslo jedna Elecraft K3 + RF Power 1k3 a klimatizace vypadl patřičný okruh a Petr s Pavlem spali v hrozném horku. Dům měl zděné stěny, ale střecha byla plechová a pod pouze palubky. Žádná izolace a celý dům se poměrně rychle ohříval. Každá místnost měla kouřové čidlo, jedno čidlo mělo slabou baterii a půlku pobytu stále pípalo ve 2 minutových intervalech. Bylo velmi otravné, ale nedalo se s tím nic dělat, tak dlouhý žebřík jsme neměli a ani Georg nám nepomohl. Celý dům leží na kopci těsně pod sopkou. Směr do Evropy a NA + JA je otevřen a nebrání mu žádné kopce. V okolí apartmánu máme čerstvě posekanou trávu. Hned za plotem se pasou krávy, které občas přijdou a za 2 hodiny zmizí neznámo kam. Jedno telátko překousala od 4SQ datový kabel a ant část noci neposlouchala. Teplota přes den byla 33 stupňů a v noci 28 stupňů plus hrozné vlhko. Celý team byl často a brzo unaven a neustále propocen. Spánek díky časovému posunu -6 hodin byl hodně narušen. Spali jsme většinou 3-4 hodiny.
Celou dobu jsme vaření hlavního jídla nechali na Petrovi, který musel vymyslet každý den něco rychlého jednoduchého a levného. Nejvíce nám chutnalo kuře s bramborem nebo rýží, celkem 3x. Brambory měly jinou chuť a celkem brzo vařené. Vaječná omeleta, kolínka, špagety, párek, mleté maso atd. Snídaně a večeře, většinou šunka, sýr, toust, houska. Úklid prováděl Pavel a mytí nádobí měl na starosti David.
Týden jsme měli v provozu 1-2 stanice a na nákup jsme chodili vždy ve dvojicích. Obchod byl vzdálen 1,8 km. Vzdálenost od obchodu k moři byla asi 1 km. Než jsme našli nejkratší cestu, nachodili jsme mnoho kilometrů. Obzvlášť nebezpečná byla cesta po levém okraji města, kde jsme potkali psy a své území pečlivě hlídali a byli ochotní nás i pokousat. V další ulici podobná situace a tak další prozkoumávání ostrova byl při pohledu na moře po pravé straně. Zde byla cesta poměrně bezpečná, pouze jsme chodili kolem několika býků a krav. Místní samozřejmě všude jezdí autem a na motorkách. Jediný kdo na ostrově tak daleko chodil, byla trojice OK amatérů. Moře bylo nádherně teplé cca 30 oC a písek na pláži jemný a zbarvený do černa. Každý den jsme koukali na vyhaslou sopku a osmý den padl návrh zkusit sopku zdolat, dle navigace jsme zvolili originální neprobádanou cestu. Výstup trval asi 1,5 hodiny a byl z mého pohledu hodně náročný, opět veliká vlhkost a teplota. Uvnitř sopky je deštný prales, ale dolů jsme již nešli. Hora má celkem 3 vrcholy a sopka je napravo. Sestup jsme zvolili pozvolnou naučnou stezkou, kterou vytvořili Holanďani, a trval asi 45 minut. Stáří stezky asi 20 let a opět je zde vidět zub času. Při cestě dolů jsem málem šlápl na 1 m dlouhého hada, naštěstí jsem se ho všiml včas. Celý výlet jsme zakončili v místním bufetu, kde jsme měli kuřecí hamburger s colou za 14 USD. Pivo měli, ale za 5 USD. Raději jsme šli na pivo do normálního obchůdku, které studené stálo 1,5 USD. Na závěr výletu koupání v moři a pak již cesta k Číňanovi na nákup a opět vysílat. Celkem jsme ušli 9,5 km a ten den jsme udělali o 1000 QSO méně, pouze 1775.
Život na ostrově: Na ostrově žije asi 3300 obyvatel, většinu tvoří Jihoameričani, asi 30% je Holanďanů a bělochů. Vozový park je z větší části zastaralý, ale není výjimkou zde potkat i nové auto japonské nebo severoamerické výroby. Stará nepojízdná auta stojí opuštěná vedle domů. Je zde vidět mnoho domů na prodej, další nedostavěné. Myslím si, že po referendu a osamostatnění v roce 2001 postupná sláva St. Eustatiusu pomalu klesá. Na ostrově je vodovod, rozvod v plastových trubkách a kousek od města jsou obrovské vodojemy. Každé pondělí přijedou popeláři. Školství - mají zde jednu mateřskou školku a hned vedle normální škola. Děti mají všechny stejná trička s nápisem školy. Zdravotnictví - jeden doktor na ostrově a na letišti je zaparkovaná helikoptéra. Na St. Maartenu je další doktor a nebo je připraveno motorové letadlo, které pacienta doveze přes Panamu do Kolumbie. Celé to prý trvá něco přes 2 hodiny.
Pomalu se chýlil náš pobyt ke konci a předposlední den vysílání jsme navázali 3807 QSO a vadilo nám, že díky Air France je expedice kratší. Bylo to úplně nejvíce spojení za celý pobyt. Ráno v pátek začala postupná demontáž antén. Nejprve Spiderbeam OK1FCJ a OK6DJ. Pavel balil současně RX systém a postupné balení radiálů a vertikálu pro 160/80 m. Je asi 10 hodin dopoledne a navrhujeme krátkou pauzu, Petr jde spát a já chci dokončit 25000 QSO a vysílám na 12 m, dle clustru od OK1FZM čtu, jak máme výborný signál. Poprvé hledám stanice dle vlastního výběru a preferuji OK, OM, DL, G a občas zaloguji i EA, UR, UA, I. Není to správné, ale jen já vim, že za chvilku bude QRT. Na druhém rádiu sedí Pavel a dělá spoustu EU s vertikálem. Při počtu 25001 QSO na 12 m QRT. Budím Petra a jdeme demontovat druhý Spiderbeam. Celá demontáž proběhla již v horku. Stále máme postavený vertikál, ale nikdo nemá sílu vysílat. Třídíme a převažujeme jednotlivé balíky, každý musí míti 23 kg. Demontujeme TCVR PC, balíme koaxiály a k večeru rozebereme vertikál 40-10 m. Balík od vertikálu měřil skoro 2 metry, upravujeme délku stožáru na 170 cm. Georg nám přivezl elektrickou pilku a Petr využil toho, že spolu zajeli nakoupit. V Evropě je již půlnoc a my jsme ještě neměli oběd. Večeříme v 19 hodin, přijel Georg a je to poslední slavnostní jídlo. Kuře s rýží. Po večeři předposlední pivo a musíme dobalit zavazadla. Stále převažujeme balíky antén, celé je to velmi náročné a unavující. Bohužel nemáme obalovací folii a proto využíváme lana od fa Mastrant. Ve 22 hodin místního času je zabaleno, máme poslední pivo a dopíjíme poslední brandy. Ráno je budíček v 5 00.
Všichni jsme samozřejmě vzhůru již ve 4.30 a tak postupně snídáme a za hodinu přijede Georg, který nás odveze na letiště. Já a Pavel sedíme na korbě auta. Letištní baráček je malá budova, kde skoro hodinu čekáme, než nás začne usměvavý personál kontrolovat. Georg zde všechny zná a tak i balíky antén projdou rentgenem bez problémů. Jdeme pro palubní vstupenku. Bohužel let je zarezervován, letenka je i uhrazena, ale je špatně vystavená a tak je zablokovaná. Máme několik možností - počkat do 10 hodin, až začnou pracovat na Air France na St. Maartenu, nebo zůstat na ostrově a nebo zaplatit každý 95 USD. Odbavení stojí 15 USD/osoba a příruční zavazadlo pouze 2 kg. Naše mělo 16-17 kg – naštěstí již neváží. Chceme letět a tak platíme. Doba vydání našich palubních vstupenek trvala 35 minut a za dalších 15 minut museli odbavit asi 14 lidí. Chlapec měl celkem hoňku, ale já za to nemohu. Po příletu na St. Maarten Pavel zjistil, že mu vypadl v letadle mobil. Najdeme informace a ochotně volají do letadla, ale je již mimo dosah vysílačky. Máme prý počkat a za hodinu se dočkáme a pracovník letiště mobil přinese. Telefon se nemohl rozloučit se Statiou. Na letišti po malé kontrole se přesuneme před kanceláří Air France, kde reklamujeme 95 USD, nedostaneme nic máme napsat reklamaci přes web formulář. Nemáme ani palubní vstupenky na trase St. Maarten - Paris a dále do Prahy, po 15 minutovém rozhovoru s Paříží nás zavedou do systému a můžeme jít k automatu palubní vstupenky vytisknout. Konečně jsme odbaveni a jdeme do SUBWAY na housku a vykoupat se na veleznámou pláž Maho u letiště. Popíjíme CARIB pivo s citronem za 3 USD a koupeme se v moři. Těsně nad hlavou nám přistávají letadla American Airlines, Delta Airlines. Potom přilétne to největší Airbus 340 a to nám nesmí uletět, to je naše letadlo domů. Do Paříže přilétneme se zpožděním 10 minut na terminál 2E a běžíme na odbavení 2F gate F26. Kontrola příručního kufru, opět vše ven, TCVR PC. Kontrola na drogy. Konečně můžeme běžet dále a fronta na pasovce. Dalších asi 8 minut čekáme. Běžíme dále ke gate F26 doběhneme 2 minuty před zavřením. Letušky se na nás ale usmívají. Všichni jsme nalehko oblečeni v tričku a krátkých kalhotách. Na čas odlétáme a přemýšlíme, zda máme veškerá zavazadla. Dopadlo to dobře, v Praze jsou opravdu všechna zavazadla, sice hodně nabouraná, ale kompletní.
Závěrem bych chtěl velmi poděkovat sponzorům: OK2ZA, OK1TN, OK1MR, OK2EW, OK2PDN, OK2RO, OK2FB a 4L5A. Organizacím a firmám GES.CZ, DX NEWS, OKDXF, SPIDERBEAM, MASTRANT, CLIPPERTON DX CLUB, MEDITERRANEO DX CLUB, NIPPON DX ASSOCIATION, MESSI.IT. Dále našim manželkám a dětem, že to bez nás vydrželi. Kamarádům, kteří nám pomáhali například Tomáš OK1IC oprava PA RM Italy po expedici XT2, OK1MR zapůjčení záložního notebooku, Pavla OK1MY půjčení zdroje 40A + Elecraft KX3, radioklubu OK1KQJ za pásmové filtry, tisk QSL a dalším. Během celého pobytu panovala dobrá nálada a ani jednou jsme se nepohádali.
QSO pro OK OM amatéry jsem nahrál na LoTW a eQSL, žádosti o papírové QSL posílejte výhradně přes Clublog. Sledujte naši stránku www.cdxp.cz těšíme se opět na slyšenou z další lokality příští rok. PJ5/OL8R team: Pavel OK1FPS, Petr OK1FCJ a David OK6DJ
VY 73 OK6DJ