Autor: Vašek OK6RA
17.11.2025 - 2.12.2025
Vypadá to, že se v naší rodině stalo pravidlem vyrážet na CQ WW DX CW někam do teplejších oblastí. Předcházelo tomu vysílání s Milanem OK1VWK v roce 2017 na CT9 a v letech 2018 a 2019 na IH9. Expedice na Pantellerii po vzoru Martina OK1FUA – autem přes půl Evropy a trajekty – byly opravdu skvělé. O tom ale třeba jindy.
Když jsme začali být v rodině čtyři, přestalo se mi líbit jezdit na tenhle závod někam sám a nechávat ženu doma s dětmi. Nehledě na to, že když jsem byl malý já, dál než za humna Brdského vojenského prostoru jsem se s rodiči nedostal (i když tam je moc hezky). A tak jsem si řekl, že něco našetříme a kluky někam vyvezeme. Když bylo chlapcům v roce 2023 dva a čtyři roky, vydali jsme se na krásnou kombinovanou dovolenou na Guadeloupe (FG) (sdílená fotogalerie je zde: https://photos.app.goo.gl/axDNuahJRTvjCg5f7 ) a o rok později na Tenerife (EA8) (fotky zde: https://photos.app.goo.gl/VWFdkbx265shYfrr9 ). Nespočet zranění dětí, včetně horečky dengue u toho nejmladšího, nás ale neodradil od další rodinné „výpravy“. Tentokrát na souostroví Seychely pod značkou S79/OK6RA. Fotogalerie zde: https://photos.app.goo.gl/TVvt2zgG4w8AAmLB8 .
Seychely jsou tropické souostroví 115 ostrovů v Indickém oceánu, východně od Afriky, známé nádhernými plážemi, žulovými skalisky a unikátní biodiverzitou, s hlavním městem Victorií na ostrově Mahé. Toto vše završené celoroční teplotou vody kolem 27°C a Teplotou vzduchu v noci kolem 26°a přes den do 32°C. No, nekupte to.
Hodně lidí si představuje tyto ostrovy jako bohem zapomenuté pláže s minimem lidí a obslužnosti. Často je ale opak pravdou a není tomu jinak ani na Seychelách. Je tu početná populace (133 000 obyvatel – tj. skoro jako třeba Plzeň), složená převážně z míšenců (Kreolů), potomků Francouzů a Afričanů, tvořících asi 90 % populace, s menšinami Indů, Malgašů a Číňanů. Hustota obyvatel je zde cca 2× větší než v ČR. Bavíme se ale o průměru. Většina ze 115 ostrovů je neobydlená, jsou součástí různých chráněných území a národních parků a do té opravdu panenské přírody se běžný smrtelník dostane jen těžko.
Začátek plánování opravdu „závodní“ dovolené probíhá prakticky už hned po závodě v roce předchozím. V EA8 na Tenerife ke konci listopadu 2024 bylo sice krásně, teplota vzduchu přes den kolem 24 °C, ale Atlantik má někde mezi 20–21 °C a to už dětem dělá modré rty během pěti minut. Tak jsme si minulý rok řekli, že to chce něco příjemnějšího. Ale nejsme moc na to, že bychom se chtěli válet celé dny na pláži a nic nedělat. Naopak, žena je dobrodružně naladěná povaha a není to lenoch, za což jsem moc rád. Je mi obrovskou oporou a hlavně chápe, že vysílání je to, čím žiju. Nikdy mě neomezovala, když jsem řekl, že jedu na závody nebo když jen tak v týdnu zapnu rádio.
Vzhledem k tomu, že je nyní sluneční maximum, rozhodl jsem se před rokem, že zkusím v závodě 10 m ze S79. Sice je to celkem daleko do Evropy a do USA už přes půl planety, ale kdy jindy. Mojí oblíbenou směrovkou je MOXON, který má parametry prakticky jako 3el yagi, ale chová se lépe v nízkých výškách nad zemí. Z IH9 se podařil na tenhle typ antény rekord na 40 m, z FG rekord na 15 m a z EA8 rekord na 20 m. Takže osvědčená konstrukce. Ale na 10 m už to chce přeci jen trochu víc zisku, tak jsem někdy v březnu začal pracovat na projektu 4× MOXON v H konfiguraci pro portable použití. Tzn. 2× stožár vysoký 12 m a na každém 2 MOXONy. První dvojče na 10 m jsem otestoval už ve WPXu a chovalo se lépe, než GXP 13el (5el na 10 m). Tak hurá.
Jenže, jak už to tak bývá, od jara se sluneční aktivita snížila a nadšení z možného dalšího rekordu na 10 m postupně upadlo a začalo jít „jen“ o to si zavysílat :-). Do kufru balím tedy raději již ověřené 2× MOXONy na 15 m, ale i 4× MOXON na 10 m, co kdyby se podmínky třeba zase zvedly a nějaké ty skvrny na slunci se objevily.
Jako stožáry jsem tentokrát použil dva stejné hliníkové teleskopy Spiderbeam 10 m vysoké, které jsem si ještě prodloužil o další dva metry, protože ty antény, co na ně dávám, jsou opravdu superlehké a mají minimální odpor ve větru. Jestli se ptáte, proč jsem nepoužil třeba delší verze stožáru 14 m, tak pak je to zcela jednoduchá odpověď: 10m verze se prostě daleko líp přepravuje. Ve složeném stavu má 135 cm a v originální krabici, ve které přijde, se vejde do celkového povoleného rozměru odbaveného zavazadla většiny aerolinek. V tomto případě 158 cm (součet všech tří stran zavazadla).
Antény jsou také dělané pouze na víkendovou aktivitu a jsou zaměřené na transport s minimální váhou. Tzn. konstrukce X pro MOXON je tvořena ze 4×3 sekcí laminátových rybářských prutů z Decathlonu (tyto pruty neobsahují uhlík, což je dnes už celkem problém sehnat, rybáři přecházejí na karbon). Samotný zářič a reflektor jsou tvořeny z páru krouceného izolovaného měděného lanka, které je vyříznuté z UTP kabelu CAT5. Z jednoho patchcordu 10 m délky se tak udělají dva MOXONy na 15 m. Používám tyhle vodiče, protože jsou velice lehké, mají tenkou izolaci a přesto vydrží i nápor větru kolem 100 km/h. Napájené to mám rovnou na koaxy H155 bez jakéhokoli balunu. Tohoto koaxu tam není mnoho, jen pár metrů, aby to vyšlo k děliči. Když přijde koaxiální kabel ke stožáru, tak tam přeci jen naklapu pár feritů, aby se mi nevracel proud po plášti kabelu.
Pak už mám ale tlustější koax, protože těch 100 W není mnoho a nechci o ně přijít, a tak používám tlustější „cestovní“ koax od Messi & Paoloni, konkrétně AIRBORNE 10, který je o 45 % lehčí než kabely průměru 10,3 mm (např. RG-213).
Samotná anténa se chytá na stožár tak, že jsem vzal dvě hliníkové trubky, do nich jsem vyvrtal dvě díry na U-třmen. Do hliníkové trubky se z každé strany zasune laminátová trubka a tohle je celé dvakrát.
Kotevní lana jsou jasná volba: Mastrant, který nezradí a funguje skvěle.
Pak už jen domácí mini-stackmatch s toroidním jádrem, který jsem naladil na horní tři bandy.
Celkem osm laminátových prutů a pak ještě další dva teleskopy na vertikály jsem zabalil do pouzdra na rybářské náčiní, které také splňuje rozměr klasického zavazadla do 23 kg a 158 cm.
Další nezbytné potřeby, které vozíme, jsou ploutve a věci na šnorchlování, foťák, GoPro kamera a pár hraček na zabavení dětí. K tomu nějaké učení ze školy pro staršího Kryštofa. 98 % věcí v našich zavazadlech jsou vlastně absolutně nesmyslné pro přežití :-). Takže výsledkem je, že já mám 4× zavazadlo 23 kg, kde jsou věci na vysílání, pak troje trenky, jedna košile, jedno triko, plavky, kraťasy a sandále + pantofle.
Žena s dětmi se vejde do dvou kufrů, kde převážnou část zabírají věci na šnorchlování.
Letenky jsme koupili půl roku dopředu. Levné bohužel nebyly a na S79 se moc nic levného sehnat nedá, zvlášť když potřebujete odbavená zavazadla. Koupili jsme je od QATAR Airways. Mají totiž ke každé osobě v economy třídě dvě odbavená zavazadla 23 kg. Služby společnosti jsou skvělé. Na palubě zdarma internet od Starlink, jídla a pití včetně alkoholu zdarma, velké místo na nohy.
Let z Prahy do Doha v Kataru nám trval cca 5 hodin, pak na přestupu čekání 3 hodiny a let na Seychely 4 hodiny. Odpoledne z Prahy odlétáte a druhý den ráno už jste v tomhle jiném světě. Děti naštěstí půlku doby letů prospaly.
Na obou ostrovech si v pohodě předem rezervujete v půjčovně automobil, který vám přistaví tam, kde potřebujete. Musíte mít předem vyřízený mezinárodní řidičský průkaz, který si opatříte na městském úřadě v ČR. Dětské sedačky a podsedáky jsou v zemi doporučené, nikoli však povinné. Což i chápu, protože většinou můžete jezdit maximálně 40 km/h. Nicméně vozíme i tak naše nafukovací podsedáky. Auta jsou na místní poměry ve skvělém stavu. Moderní, většinou s automatickou převodovkou. Tu bych silně doporučil, protože zde, stejně jako třeba na Mauriciu, se jezdí vlevo. Nějaké zkušenosti s ježděním na druhé straně už mám, takže jsem příliš vyděšený nebyl. Nejhorší je si zvyknout, že tam, kde je u nás páčka blinkeru, je tady stěrač. Takže ze začátku jízdy místo blikání prostě stíráte to suché a vyprahlé okýnko :-)
Do Suzuki Grand Vitara 4×4 jsme se vešli jen tak tak. I když je to větší auto, vždycky s těmi cajky mám problém se vejít. Při výběru auta v půjčovně vždycky hledám takové, které má vyšší podvozek, automat a nejlépe 4×4. Je to lepší než řešit, že se někam nedostanete buď kvůli světlé výšce vozidla, nebo kvůli nesjízdnému povrchu.
K řízení a cestování na ostrovech je ještě třeba říci, že jedna věc je řízení vlevo, ale další věcí jsou silnice samotné. Sice kvalitně vyasfaltované, ale zatáčky tak ostré a úzké, že některými se nedá projet tak, abyste nemuseli zastavit a couvat. V případě, že v takové zatáčce potkáte auto, začíná ta správná zábava. Sice jsou v těchto zatáčkách umístěná zrcadla, abyste viděli, co jede za zatáčkou, ale nejsou už moc kvalitní a občas se leknete sami sebe, protože když se vracíte o 180°, není z dálky příliš jasné, zda jste to vy, nebo někdo v protisměru. Zvlášť zajímavou věcí jsou třeba zrcadla na horizontu, která slouží k tomu, abyste viděli „pod“ kopec. Takže základní rada v plánování tras autem v těchto končinách je, že když navigace ukazuje dobu jízdy 1 hodinu, cesta zaručeně bude trvat hodiny dvě. A urychlit to nejde. Místní modré autobusy MHD, které nemají jízdní řád, si vás v každé zatáčce vychutnají a nechají vás klidně vycouvat 100 m, aby projely zatáčku.
Měli jsme přes Booking rezervovaná dvě ubytování. První týden na ostrově Mahé, kde je mezinárodní letiště, a druhý týden na závod na ostrově Praslin. Přejezd mezi ostrovy byl dopředu rezervován trajektem – katamaránem, který funguje jako kyvadlová doprava mezi dvěma hlavními ostrovy.
Po příjezdu na první ubytování, které jsem nevybíral za účelem vysílání, jsme se vrhli na krásnou pláž, kterou jsme měli prakticky jen pro sebe hned před domem. Kouzelné místo, kupodivu s přímou viditelností směrem do EU :-). I když všude kolem palmy a značná vegetace. Když jsme si dojeli do menšího supermarketu v hlavním městě pro jídlo, vybalili se, navečeřeli a uložili děti, vybalil jsem teleskopický prut, na který mám připravený vertikál s jednou protiváhou (vertikální dipól), a pomocí kurtů jsem ho pěkně připoutal k zábradlí na terase. SunSDR 2 DX je dobré rádio na cestování. Sice nemá displej a je k němu třeba vždy notebook, ale vyhovuje mi, jelikož disponuje dvěma RX, má 100 W a SDR přijímač je slušně odolný. Provozuji ho s N1MM.
Rozhodl jsem se tentokrát vůbec nezapínat FT8. Omlouvám se všem, kteří tento druh provozu preferují a chtěli třeba QSO, ale neměl jsem na to sílu. Naopak jsem se chtěl zaměřit na to, si prostě denně před závodem třeba 2 hodiny zavysílat převážně na CW, protože z ostrovů místních pár HAMů vysílá hlavně SSB a FT8. Pásmo 20 m po soumraku a v noci chodilo slušně. Prakticky neustálý přísun stanic, kdy jsem musel vysílat převážně splitem. Občas jsem skončil na SSB, kde to šlo hůře. Ale taky pěkné vysílání. Dle predikcí, které si dělám na VOACAP, měly být dobré podmínky směrem na JA. To se ale nepotvrdilo, takže většina QSO byla do EU.
Rytmus rodiny na dovolené je tak nějak daný. Ráno děti vstávaly automaticky kolem 6. hodiny ráno s rozbřeskem, snídaně, namazat všechna bílá středoevropská těla krémem na opalování s faktorem 50, pokud se někam jelo, nezapomenout dětem dát prášek proti nevolnosti, protože ty zatáčky opravdu stály za to. Užít si den a naplánovanou aktivitu, po cestě domů doplnit zásoby jídla, piva, vína, rumu a vody, umýt se, večeře, příprava jídla na další den, uspat děti, potěšit se s manželkou, která předtím ještě stihla promyslet, co by se dalo podniknout následující den, zavysílat a spát.
Jak dny postupovaly, absolvovali jsme několik cest na pláže po ostrově a také turistické výšlapy. Kluci jsou celkem trénovaní na chození po kopcích, ale místní vlhkost v pralese a teplota byly celkem vyčerpávající. Ale výhledy z nejvyšších kopců vysokých 600–900 m rozhodně stojí za 2–6hodinové turistické trasy v nádherné přírodě tropického pralesa, kde potkáte obrovské, ale neškodné pavouky křižáky (největší na světě), černé papoušky, tropické ptáky, divné ještěrky, gekony, hady atd. Na nejvyšší vrchol ostrova Morne Seychellois jsme se nedostali – snad kdyby bylo více času – a je třeba si vzít průvodce.
Nejzajímavějším tvorem na ostrovech jsou bezesporu obrovští kaloňi. Jejich rozpětí křídel může být i 1 m. Rozhodně je nemůžete přehlédnout, protože jich létá na ostrovech asi tolik jako u nás v létě vlaštovek. Dušený kaloň je také oblíbenou potravou. Říká se jim také okřídlené lišky. Vypadají sice jako netopýři, ale na rozdíl od nich nepoužívají k orientaci echolokaci, ale pouze oči. Létají tudíž jen přes den a neživí se masem, ale pouze ovocem.
Neméně nádherný přírodní útvar na Mahé je Rock pool – přírodní bazének o průměru cca 6 m, který se naplní vodou za bouřlivého přílivu a za odlivu je cca 3–4 m nad hladinou vody. Cesta k němu pěšky trvá cca 1 hodinu s dětmi. Najít ho je trochu komplikované, nakonec jsme k tomu použili dron. Ale koupání v něm pak stálo za to.
První týden jsem se vždy ráno a večer (časový posun oproti ČR je +3 h) objevil na pásmu 21 nebo 28 MHz, udělal jsem také pár spojení v LZ DX Contestu. Zažil jsem i pár pěkných pileupů na 28 MHz na SSB, kdy jsem musel poslouchat stanice po číslech, protože cca 50–80 stanic najednou se nedá číst dobře ani splitem. Jako anténu jsem použil jednu smyčku na MOXON, kdy jsem vzal dva laminátové pruty, ty jsem horizontálně vystrčil na terase a přikurtoval k zábradlí. Mezi to jsem umístil napevno MOXON, který směroval cca na EU. Když se pásmo zrovna otevřelo, fungovalo to neuvěřitelně i uprostřed palmového háje s anténou cca 7 m nad zemí.
Pileupy by byly prakticky pořád, ale kvůli tomu jsme tam nebyli :-). Řádit s rodinou na pláži nebo ráno jít zkusit chytat ryby v oceánu ze břehu se jen tak ignorovat nedá. Šnorchlování a plavání by byla kapitola sama o sobě. Pod vodou je rozmanitý podmořský život, kterým se lze kochat celé hodiny, dokud nemáte úplně spálená lýtka ze sluníčka. Za zmínku rozhodně stojí krásné mořské želvy, na které s trochou štěstí za pobyt každý narazí a může je pozorovat v jejich přirozeném prostředí.
Po intenzivním týdnu, kdy jsem stíhal spát tak cca 4–5 hodin, jsme si na pondělí naplánovali ještě nějaký výlet a šli spát. Ráno v pondělí jsem se vzbudil a pro jistotu se ještě podíval, v kolik hodin nám v úterý jede trajekt na druhý ostrov. Se zděšením jsem zjistil, že jsem žil v nějaké mylné představě, že máme ještě den, ale nebylo tomu tak. Takže během jedné hodiny muselo proběhnout poměrně svižné balení všech a všeho a rychle směr přístaviště, které bylo přes čtvrt ostrova. Vrátili jsme vozidlo, odtáhli všech šest zavazadel a další čtyři batohy ručně v tom vedru až k odbavení na trajekt. Po menším doplatku za další dvě zavazadla jsme usedli na pohodlný klimatizovaný trajekt určený pouze pro lidi o velikosti asi šesti autobusů. Za hodinu a 15 minut jsme se ocitli v již o poznání klidnější krajině ostrova Praslin, kde na nás v přístavu už čekali chlapci z půjčovny a pomohli nám se zavazadly do dalšího Suzuki, kde jsem sklopil jedno zadní sedadlo, nafoukli jsme podsedáky, kluky jsme vmáčkli k sobě a nasoukal jsem všechny kufry do kufru a na zadní sedačku. Dostali jsme oblíbené instrukce místních, ať hlavně neparkujeme auto pod kokosovou palmou. Zajímavost o kokosech – to, že vás zabije padající kokos, je asi 15× pravděpodobnější, než že vás zabije žralok. Co si z téhle statistiky vzít za ponaučení? Nelehejte si pod palmy, koupejte se 15× méně v moři a dožijete se vlastní smrti.
Na Praslinu jsou vlastně jen dvě centrální silnice. Jedna skoro kolem (opravdu jen skoro) dokola ostrova a druhá, která mírně zkracuje cestu z přístavu k letišti přes kopečky džunglí. Okružní silnice má cca 30 km. Celý ostrov je dlouhý cca 13 km a široký cca 5 km. Ale silnice jsou zde relativně širší, bezpečnější, provoz je minimální.
Naše ubytování jsem zde hledal přes Booking dlouho. Není jednoduché najít místo, kde se dají postavit dva stožárky a přitom by byly otevřeny oba hlavní směry na EU/USA–JA. Nakonec padlo rozhodnutí na opravdu ikonický dům na severozápadě ostrova, který sice nebyl u moře, ale jeho poloha na hraně kopce cca 150 m n. m. je pro radioamatéra jedinečná. Četl jsem na Bookingu recenze, že dům je super, ale má opravdu prudkou příjezdovou cestu. To už jsem párkrát četl na jiných cestách. Nevěnoval jsem tomu moc pozornost. Žena měla také mezinárodní řidičský průkaz, tak bylo v plánu, že až budu v závodě vysílat, zajede si s dětmi k pláži cca 2 km daleko. No, tak to nešlo. Sám jsem nikdy do tak prudkého kopce nejel a automobil s náhonem na všechna kola prokluzoval a vydrápal se k ubytování jen tak tak. V ten okamžik jsem řekl, že radši domluvíme nějaký transport pro ženu a děti k moři, než abychom riskovali, že se s dětmi skutálí ve vypůjčeném autě. Majitel domu se hned nabídl, že to není problém – odveze je on nebo jeho otec.
Když jsme se při placení dali do řeči, informoval mě, že před lety už tam vysílala jakási skupinka kolegů z Japonska. Následně se mi pak zcela náhodou za tři dny ozval japonský radioamatér přes FB a poslal mi odkaz na stránky s obrázky, kde bylo vidět, jak stavěli Spiderbeam a vertikální antény přesně tam, kde já. Inu, svět je malý a o náhody zde není nouze.
Vybalili jsme, bylo už celkem vedro a slunce pražilo. Takže rychle k moři. Večer základní nákup v místním krámku indického obchodníka. Ostatně tam jsou Indové něco jako u nás Vietnamci. Akorát tam nemají obchodní řetězce, takže malé lokální krámky s potravinami jsou na každém rohu a tvoří základní zdroj pro nákup všeho. Z domova vím, že Radovan Krejčíř při svém dočasném pobytu na Seychelách málem zlikvidoval místní jedinou papírenskou firmu. Důvod byl celkem překvapivý. Nelíbil se mu místní jediný toaletní papír. Prý stál za h.... A tak začal importovat toaletní papíry z Evropy na Seychely a tím prakticky položil papírny i jediný závod na výrobu toaleťáku v zemi. Tak jsem hledal toaletní papír „Made in Czechia“. Ale marně. Asi se s jeho odjezdem zastavil i import a papírny se daly dohromady. A výsledek? Musím říct, že na obou ostrovech byl pouze jeden toaletní papír a jeden výrobce „Made in Seychelles“ a ten byl hebký a pěkně třívrstvý. Tak konkurenční boj v téhle oblasti udělal místním i turistům asi své ve prospěch všech. Jediné české výrobky v obchodech byla šunka Hamé ve vaničce a poněkud překvapivě rýžové barevné Arizonky. Místní indický prodejce mi říkal, že ty jsou tu u dětí velice oblíbené.
Zpět k vysílání. Navečer, když už jsme se vrátili z nákupu a koupání, jsem rozjel stavbu dvou stožárků a antén. Zatím jsem nebyl rozhodnutý, které pásmo v závodě pojedu. Se setměním jsem začal stavět první teleskopický hliníkový stožár, s čelovkou to šlo rychle. Nic nechybělo. Cca ve 22 h jsem měl postavený první stožár s MOXONem na 15 m. Pak jsem rychle postavil ještě vertikál na 40 m a do 1 h ráno jsem měl připravený na výsun i druhý stožár na směrovku. Udělal jsem svižně pár spojení na 40 m. Pásmo kupodivu hrálo hezky a bylo plné EU stanic, ale zavolal sem tam i někdo z NA nebo JA. Šel jsem spát asi na 3 hodiny. V 5 h ráno těsně před svítáním jsem vyrazil na dovytažení druhého stožáru. Oba dva stožáry jsou kotvené ve dvou výškách. Nebyl tam prostor na to je zvedat přes jehlu. Tudíž bylo nutné už od určité výšky vždy povolit čtyři kotvy, kousek povytáhnout nahoru, než se kotvy vyšponují. Zase oběhnout a povolit všechny čtyři kotvy atd. To celé asi 10krát, než se stožár dostal i s MOXONem do finální výšky cca 12 m. Na prvním stožáru jsem ještě testoval sestavu dvou MOXONů nad sebou. To se ukázalo jako téměř bez přínosu, protože druhý, nižší MOXON byl pouze v 7 m. Při porovnání s druhým stožárem, kde byla pouze jedna anténa ve 12 m a byl blíže k hraně svahu pozemku, se oba systémy zdály identické. Proto jsem to přehodnotil a třetí anténu jsem sundal a nechal pouze dvě ve stejné výšce vedle sebe vzdálené cca 7 m s možností horizontálního nafázování s posunem 0° směrem na EU/USA. Toto nafázování sice způsobilo zúžení horizontálního vyzařovacího úhlu, ale přineslo něco kolem 2–3 dB zisku při poslechu na S-metru. Což je při 100 W a možnosti mít dva různé směry při portable vysílání celkem super. Účelem bylo, abych měl dva směry, protože měly poměrně dlouho hrát společně JA i EU, které jsou v těchto končinách od sebe cca 90°. Když se to zavře na JA, tak obě antény otočit na EU a hlavním přínosem bylo, že to 1 S pomáhalo hlavně do už hodně vzdáleného USA.
V 8 hodin ráno bylo tedy vše připraveno. Stavba setupu přes noc se podařila skvěle. A mohli jsme ve středu ráno vesele vyrazit vstříc novým zážitkům. Žena byla jako obvykle naprosto skvělá. Připravila děti a vše potřebné na cestu, včetně jídla, pití, kafe, snídaně a ještě mě celého taky namazala opalovákem :-).
Vyrazili jsme ve středu ráno do Vallée de Mai na Seychelách – světoznámé přírodní rezervace (zapsané na seznamu UNESCO). Je to domov endemické palmy Lodoicea seychelská (Coco de Mer) s největším semenem na světě a vzácného černého papouška, která nabízí jedinečnou procházku prastarým lesem plným endemických druhů a je označována za biblický „Ráj“. Je to jeden z hlavních přírodních skvostů Seychel, dostupný po značených stezkách. Plody palem mají opravdu jedinečný tvar, viz foto. Kluci říkali „zadková“ palma. Stejný den pak zastávky ještě na několika plážích, koupání, odpočinek, natáčení dronem a večer vysílání.
Další den ve čtvrtek asi 1,5 hodiny dlouhá pěší túra na nádhernou pláž Anse Georgette, kam se lze dostat jinak pouze lodí za příznivých podmínek nebo pokud jste hostem místního obrovského golfového resortu s vlastním heliportem.
Večer po celkem vyčerpávajícím výletu ve čtvrtek jsem měl moc pěkné otevření na SSB do EU na 21 MHz. Stanice /m byla slyšet 59+10 a reporty jsem dostával stejné. Tudíž podmínky před závodem velice slibné. Nicméně až pak jsem zjistil, že to byl začátek geomagnetické poruchy, přesněji její počáteční kladná fáze. Další dny už se podmínky jen zhoršovaly, i když pileupy byly pořád velké.
V pátek před závodem jsme měli celodenní výlet lodí. Ve skupině asi 12 turistů bylo šnorchlování, objížďka ostrova, výborný kreolský oběd s grilovanými rybami. Seznámení se s místními suchozemskými želvami, které žijí na blízkém ostrově Curieuse volně v přírodě v počtu asi 200 kusů a nejstarší z nich je asi 120 let. Procházka s průvodcem mangrovovým lesem, procházení se na břehu, kde kolem plavala asi metrová mláďata žraloků citronových. Určitě bych každému doporučil. Takhle strávený den byl naprosto jedinečný a místní průvodci jsou profíci, kteří vás neodírají o peníze, jsou přátelští, mluví skvěle anglicky a mají obrovské znalosti o místní chráněné fauně a floře.
Večer před závodem jsme s ženou ještě stihli nějaký místní koktejl, který jsme koupili u Indů. Měl jsem vše nastavené a připravené. Mohl jsem jít spát, protože 0 UTC je na Seychelách 4 h ráno.
Samotný závod na 15 m nezačal slavně. Začaly se postupně objevovat stanice jako YB, BY, VU, sem tam JA, DS, KH6, VR. Projevila se tady ale v místních končinách běžná věc. Signály se šířily na poslech dobře, ale na vysílání to nešlo. Takže stanice, kterou jsem měl třeba 559, se nedala zalogovat, protože mě třeba hodinu vůbec neslyšela. Až najednou, asi po 2 hodinách tohoto efektu, jako kdyby někdo otočil vypínačem – během 10 minut bylo vše v pořádku a dovolal jsem se na vše, co jsem slyšel, a konečně začaly volat stanice i na výzvu. Ovšem JA stanice stále nic moc. A tak to s JA zůstalo až do konce závodu :-). Otevření v sobotu na Evropu celkem slušné a dlouhé, asi 7 hodin. Kolem setmění začaly první USA stanice a zároveň začaly mizet EU. No a nyní se projevil přesně opačný efekt než ráno. Volal jsem výzvu, odpovídalo mnoho stanic, ale já jsem je slyšel na hranici šumu nebo skoro vůbec. Toto trvalo také celkem asi 1,5 hodiny. Pak zase „cvak“ a najednou jsem slyšel nádherně. Avšak pileup USA nevydržel dlouho. Pásmo se asi kolem půlnoci úplně zavřelo. Nezbylo než jít spát. Po prvním dni celkem s 1200 QSO už bylo jasné, že rekord z Guadeloupe nepřekonám. Tam jsem měl po prvním dni v logu 2200 QSO. Nicméně zábava to byla stále. Druhý den se už nesl v mírně slabším tempu, i když podmínky na JA a USA byly lepší. Ale vzdálenosti do USA a ne úplně dobré podmínky a zavření pásma směrem na JA byly limitující.
Zařízení jsem vypínal v neděli někdy kolem půlnoci místního času. Tedy ještě 4 hodiny před koncem závodu, kdy bylo jasné, že se nic zvláštního již nestane. Poslal jsem deník, po půlnoci jsem s čelovkou ještě úplně rozebral jeden stožár a s anténou a s druhou jsem alespoň sjel dolů, abych to nedělal na pražícím slunci. Trochu spánku a ráno v pondělí, ještě než bylo vedro, jsem vše rozebral a v 10 h bylo prakticky vše připraveno na úterní cestu domů.
V pondělí jsme ještě strávili krásný den na místní blízké proslulé pláži Anse Lazio a druhý den v úterý byl ve znamení vrácení půjčeného auta v přístavu. Tam se stala menší „zvracecí“ nehoda Šimonovi, asi minutu před tím, než jsme zastavili u zástupce autopůjčovny, který se nejdříve vrhal se přivítat a když jsem ho upozornil na poblinkané dítě, tak se zas tak moc už nehnal. Nicméně chlapík neřešil ani takto znečištěnou sedačku. Viděl, že máme svých problémů na sluníčku dost. Auto si převzal bez dodatečných poplatků na vyčištění.
Trajektem jsme se dostali pak rychle na Mahé. Pak domluvenou minidodávkou na letiště, které je od přístavu asi 20 minut jízdy po jejich „dálnici“, kde se dá jezdit i 80 km/h.
Měli jsme poměrně dlouhou bezpečnostní rezervu. Na letišti jsme byli už v 10 ráno a letadlo do Kataru odlétalo až v 18:15. Nicméně jsme čas strávili odpočinkem, koukáním na pohádky a já tříděním a mazáním asi 4 hodin video dokumentace ze vzduchu, ze země a z podvodní říše.
Cesta domů s přestupem opět v Doha proběhla klidně, kluci spali a já s ženou celkem také. Ráno v 6:15 jsme byli na letišti Václava Havla. Zima nás opět překvapila, ale sníh naštěstí stihl roztát.
Děkuji všem, kteří se mnou navázali spojení. Snažil jsem se vždy preferovat v pileupu OK a OM stanice. Snad se mi to povedlo, i když jsem toho tentokrát moc nenavysílal :-)
Jak říká klasik, žážitek nemusí být pozitivní, stačí že je intenzivní. Ale v našem případě po téhle dovolené, byl zážitek rozhodně pozitivní a rozhodně i intenzivní.
Statistiky:
Mimo závod:
Band Mode QSOs
7 CW 44
7 LSB 2
14 CW 371
21 CW 285
21 USB 273
28 CW 385
28 USB 476
Total Both 1836
V závodě LZ DX Contest:
Band Mode QSOs
28 CW 146
28 USB 5
Total Both 151
V závodě CQ WW CW v kategorii SO(A)15LP:
Band QSOs Pts ZN Cty Pt/Q
7 15 43 6 10 2.9
21 1853 5521 35 129 3.0
Total 1868 5564 41 139 3.0
Score: 1 001 520
1 Mult = 10.4 Q's
Celkem tedy necelých 4000 QSO.