Aktuální IDXP  

   

Naši partneři  

DX New

   

Přihlášení  

   

Vyhledávání  

   

Počet přístupů  

   

Callbook search  

Copyright © 1994–2017, OKDXF. Všechna práva vyhrazena. Kopírování a šíření zde publikovaných materiálů jen se souhlasem vlastníka.

   

A už je to tady zase. Za poslední čtyři roky jsme v Turecku postupně aktivovali 6 různých IOTA skupin a po poslední květnové "evakuační" akci na středomořském ostrově Suluada AS­115, nám do kompletní "turecké sedmičky" zbývalo zdolat již jen poslední TA IOTu – ostrov Giresun. Černomořský ostrov Giresun je jediným ostrovem tvořícím skupinu "Black Sea Coast East", AS­154. Tato skupina byla přidána do programu IOTA až v roce 2001, společně s druhou tureckou černomořskou skupinou AS­159, kterou jsme aktivovali z ostrova Kefken v červnu 2008 pod značkou TC0W. Na rozdíl od Kefkenu, který poskytoval na poměry IOTA akcí ideální zázemí, včetně střechy nad hlavou a elektriky, byl nadcházející ostrov Giresun pravým opakem...

TC03WPlány na aktivaci Giresunu jsem se zabýval již několik let, ale pokaždé jsme nakonec sáhli po jiném ostrovu. Vždy se během rozhodování "kam letos pojedeme" našlo několik důvodů, proč se právě Giresunu vyhnout a zamířit někam jinam ­ ať už to bylo deštivé počasí, kterým je severovýchod Turecka vyhlášený, nedostupnost elektriky a jakéhokoliv zázemí, nebo prostě fakt, že do této oblasti TA již cizinci téměř nejezdí a nevěděli jsme, jak podobnou akci místní obyvatelé přijmou. Hlavní problém byl ale to, že jako jediný ostrov v celém Turecku je Giresun vyhlášen pří­ rodní rezervací vzácných druhů mořských ptáků a po většinu roku je na ostrov zakázaný vstup.

Z těchto důvodů byla realizace expedice předběžně plánována na květen 2011, kdy mělo být slušné počasí a do té doby by byl dostatek času na sehnání všech potřebných povolení. No, člověk míní a realita mění...

Začátkem září se objevila reálná varianta, že během pár měsíců definitivně opustím TA. Po zkušenostech s přípravami z předešlých expedic bylo nad výsost jasné, že uspořádat akci na podobný ostrov na dálku z OK je v podstatě nemožné. Nebylo na co čekat a muselo se začít se s přípravami.

Za posledních 5 let vysílal z Giresunu pár hodin pouze Mustafa TA0GI, takže nebylo možné získat o ostrovu jakékoliv aktuální informace. Zbývalo jediné, sednout do auta a zajet si ostrov omrknout na vlastní oči. Výlet dlouhý 1300 km se uskutečnil druhý zářijový víkend a povedl se. Dostali jsme se s velkým štěstím až na samotný ostrov, získali jsme cenné informace kde se dá získat povolení k několikadennímu pobytu a podařila se dohodnout slušná, sedmimetrová loď.

Na samotném ostrově, který je rozlohou velký asi jako 4 fot­balová hřiště a kromě tisíců opeřenců je v Turecku známý i mý­tem o magickém kameni "Hamza Taşı", na který když sáhne žena, tak během pár měsíců otěhotní, jsme mohli pobýt s doprovodem téměř hodinu. I to ale stačilo k tomu, abychom nafotili dostatek fotek, celý ostrov prošli a vytipovali ideální místo pro plánovaný provoz.

U všech našich předešlých expedic jsme postupovali tak, že se nejprve sehnala potřebná povolení a teprve ve chvíli, kdy bylo jasné, že se na daný ostrov dostaneme, se začal řešil tým a doprava do TA. Tentokrát však "nebyl čas, ptát se kdo..." a muselo se trochu zariskovat.

Aktivaci jsme naplánovali na 14. až 18. října a mohlo se začít. Zbýval necelý měsíc na sehnání všech povolení, kompletního materiálu, letenek, pohybovadel a vysvětlení našim milovaným XYL a YL, že se opět chceme týden válet v blátě někde v "Tramtárii", ale ony s námi jet samozřejmě nemohou, neboť tomu "ne­ rozumí a stejně by je to nebavilo", hi... Téměř každý den příprav se objevovaly nové a staronové problémy a překážky, ale vše se nakonec v dobré obrátilo a tři dny před plánovaným příletem kluků jsme měli všechny 4 potřebné "papíry s razítky" na stole. Je­ den nám zajišťoval volný vstup a pohyb po ostrově na pevně stanovené dny s předem schváleným seznamem osob. Druhý papír z istanbulského PTT povoloval z ostrova radioamatérský provoz pod speciální značku TC03W a další povolení byla od několik složek místní policie... Z osobních důvodů se tentokrát nakonec bohužel jak Slávek 1TN tak i Zdenda 1FIA akce nemohli zúčastnit, takže jsme zůstali ve třech.

Nejvíce nám motalo hlavu to, odkud budeme na ostrově vysílat, neboť předpověď počasí byla neveselá a dobrá tak pro milovníky Kura­Okami (japonští amatéři znají, ostatní si najdou na internetu), ne však pro vysílání z volné přírody. Nakonec jsme se rozhodli pro variantu zahradního stanu o rozměrech 3 x 3 metry, který jsme použili i na předchozích radioamatérských terapiích a celkem se osvědčil. Samotné místo odkud budeme vysílat bylo předem vytipované a byl jím severozápadní cíp ostrova, který poskytoval otevřený směr přes volné moře na JA a velkou část EU a NA.

Dopravu k ostrovu jsem původně a zcela naivně plánoval pouze jedním SUV, ale záhy jsme zjistili, že se do jednoho auta prostě nacpat nedokážeme. Díky nezištné pomoci od jednoho z kolegů jsme pár dní před odjezdem sehnali i druhý vozík a tím byla doprava vyřešena (ještě jednou upřímně děkuji!).

Krámy na vysílání jsme brali pouze z "místních" zásob (kdo by se s těma IC­7800 tahal, hi) a los tentokrát padnul na 2 x IC 746 PRO a jako zálohu kultovního Oškobrha IC­706. Výkonově jsme se dobrovolně zařadili až na samotný chvost vývojového cyklu a brali jsme pouze jediný papík, jehož prazvláštní konstrukce více než cca 700 W nedovoluje. Věčné dilema antén se nám tentokrát zjednodušilo díky omezení velikostí, počtem lidí a časem na topoření a všemi hlasy zvítězily loop smyčky na 40-­30-­20-­17m.

Poslední věcí, na které akce padala a nedařila se nám několik týdnu vyřešit byla centrála. I to se však nakonec povedlo a dva dny před odjezdem jsme sehnali 5 KW japonský strojík, který se celkem v pohodě vešel i do kufru auta.

Konečně nadešlo úterý 12.října a Honzík OK2ZAW a Dan OK1HRA přilétají nočním strojem Lufthansy do Ankary. Ve stře­ du ještě dobalujeme, cca 400 kg materiálu rozdělujeme do deseti nepromokavých krabic a děláme poslední menší nákup. Alespoň pár hodin spánku a ráno v 05:15 vyjíždíme.

Venku leje a čeká nás 630 km deštivé cesty. Vzhledem k celkové rozloze Turecka se jedná v podstatě o krátký výlet a i itinerář cesty byl prostý ­ prvních 400 km rovně a pak v přímořském milionovém městečku Samsun zahneme doprava. Pak ještě dalších 250 km po obydleném černomořském pobřeží a budeme na místě... Prší téměř celou cestu a po pár zastávkách na místní heavy duty čajík, jedné zastávce na "pořádný" oběd (SRI, já tu hospodu s tím divným kuchařem fakt dříve neznal...) a jedné zastávce v sámošce, kde dokupujeme 40 litrů vody a pár kusů chleba, zastavujeme po osmi hodinách jízdy v malém kotvišti rybářů ve stejnojmenném městě Giresun. Přístav je liduprázdný, psa by nevyhnal, stále prší jak z konve a vkrádá se otázka, zda nepřespíme do druhého dne na pevnině a nepočkáme s přepravou na ost­rov až na lepší počasí. Jelikož jsme ale někteří z nás předem investovali do nádherných zelených holínek a fešných pláštěnek, rozhodujeme se pokračovat, ať padá co padá. Ano, až při poz­dějším vnitřním rozboru tohoto momentu "dobrovolně zmoknout či nezmoknout" jsem si uvědomil, že SOTA program opravdu vychovává "drsné chlápky", hi... Voláme mobilem kapitána, který nám samozřejmě nerozumí ani slovo, neb mluví plynně pouze tu­recky, ale z mého koktání patrně chápe, že měl dneska někam asi přijet -­ za půl hodiny se skutečně zjevuje a dodnes se můžeme jen domnívat, zda byl zrovna po tahu, nebo pracoval i v noci a moc toho před tím nenaspal...

HunHonza s Danem začínají nakládat materiál na promočenou rybářskou loď a já ještě jedu do města sehnat 100 litrů Kuršunsusu 95 do naší centrály. Čerpadlář z počátku cosi medituje o nemožnosti přepravy PHM v kanystrech na vodu, ale v zápětí vítězí motto doby "kšeft je kšeft", a po bleskurychlé práci s hadicí hbitě vyinkasuje v přepočtu 4700 Kč a celkem neomaleně gestikuluje ať ihned zmizím. Vše se daří podle plánu a po poslední diskuzi "náhodných kolem jdoucích" v přístavu, zda skutečně máme povolení k plavbě na ostrůvek, je kolem 16:00 naloženo a vyplouváme. Ostrov je od nás necelé 4 km plavby, stařičký lodní motor si cosi pobrukuje, my obdivujeme hejna jistě zákeřných medúz, kterých je zde v moři hafo a hodný kapitán Yavuz předává kormidlo Danovi a odchází se dospat. Krásná plavba a za půl hodinky přirážíme již opět v rukou kapitána k jedinému molu ostrova Giresun. Již z dálky nás pozoruje jeho jediný stálý obyvatel, vlčák Hun.

Po přistání se nad námi bozi slitují a přestává na pár hodin pršet. Začíná ta méně zábavná část zájezdu – přemístit všechen materiál z bodu A do bodu B. Tím, že je ostrov po většinu roku uzavřený, připadáme si jako v neudržované botanické zahradě. Ostrov má – bohužel pro nás – po svém obvodu pouze jedinou vyšlapanou stezku a jedna cesta od lodi na místo, kde stavíme pracoviště obnáší téměř 300 metrů a zdolání několika desítek metrů převýšení. Se "zákeřnou úlevou" jsem kvitoval, že i nekuřáci v týmu se během této tortury zadýchávali, hi. Já sám jsem při tuším páté cestě nesouce zdrojík od PA málem zkolaboval... Jelikož zbývalo pouze 1,5 hodiny než přestanou úplně svítit, dáváme se s Danem do stavby hlavního stanu a vysílacího rápelí. Honzík se mezitím probíjí neznámou divočinou směrem k volným skaliskům a dává se do sborky prvního loopu na 20 m.

Za tmy a s divnými čelovkami na hlavách děláme v 17:03 GMT na IOTA frekvenci 14260 kHz pod značkou TC03W své první QSO s SV2YC. Dvacka se chová "zákeřně" a do OK vůbec neprocházíme, ač děláme všechny okolní státy. Ve chvíli, kdy je na světě další loop, šmahem přelaďujeme na 30 m. Tady už hrají i OK/OM v klasických silách a krom celé bobtnající EU nádherně prochází i JAs. Na třicině jsme pouze do 22:16 GMT, kdy se nám i tento band předčasně zavírá. Po celkem náročném dni jsme ale tak na šrot, že ihned zalézáme do spacáků (Honzíku ještě jednou SRI, ten zapomenutý spacák zůstal opravdu v Ankaře...). Kromě Honzíka spíme opravdu tvrdě, hi...

Za rozbřesku nás probouzí "řev" místních okřídlenců, kterých na ostrově hnízdy snad tisíce. Jen vlastně díky nim v 03:30 GMT rozjíždíme dvacinu a mezi EU stanicemi se prodírají celkem lehce i VK a ZL. Tou dobou ještě netušíme, že po skončení expe­dice bude pouze na naše jednoduché loop antény pár metrů nad zemí v logu 44 x VK a 23 x ZL, což se nám nepodařilo na žádné jiné expedici. Po pár hodinách je hotový i loop na 17m a v 08:00 GMT jsme schopni vyjet současně na dvou pásmech. Deník se začíná rychle plnit. Tady se musím ještě pozastavit, neb jedním z Danových překvapení bylo to, že budeme v ostrém provozu zkoušet "gama" verzi softu Tučňák na HF. Tučňáka jsme již během prvních minut pracovně přejmenovali na Tuňáka a věřím tomu, že je to na VKV super soft. Na KV by se pár detailů našlo, hi, ale zvládl s námi (a my s ním) celou expedici, takže děkujeme tvůrci Láďovi 1ZIA za možnost ho odzkoušet. Na druhém PC nám běžel Wintest a jest pravda, že tam byla mnohem "větší nuda" a výkřiky údivu se ozýval vesměs z druhého pracoviště, hi...

Po pár hodinách přichází první bouřka se silným nárazovým větrem a 17 m loop letí k zemi. Jelikož o tom nemáme ani tuchu, dál si vesele jedeme pile-up a dnes již můžeme s jistotou říci, že loopy chodí dobře i na zemi v položeném stavu, hlavně na JA, hi... Antény nám během expedice spadnou ještě několikrát, ale díky jejich jednoduchosti je náprava otázkou minut.

Během pátku ještě "vláčíme" zbytky proviantu co zůstal po příjezdu na molu a začínáme se reálně zabydlovat. Odpoledne Honzík staví poslední anténu, loopa na 40 m a večer se i tam rozjíždí nádherný CW pile-up. Nápor volajících z EU je opět hustý, ale daří se věc téměř nemožná – po každých cca pěti minutách zastavujeme EU pile-up a prosíme o možnost QSO pro číhající JA - a opravdu, stává se zázrak a každých 5 minut přestane EU burácet a je možné 1-2 minuty pracovat s JA, později stejným způsobem i s NA. Tímhle způsobem pracujeme asi 2 hodiny a byl to jeden z nejhezčích operátorských zážitků a v dnešní době věc téměř neuvěřitelná, že lidé, a dokonce i radioamatéři, k sobě dokážou být stále ještě ohleduplní... Díky Vám! Na klástru se v této době objevil i tento spot:

DL3OCF 7005.2 TC03W hamspirit live! 1804 15 Oct

V 20:00 GMT měníme "obslužný personál" i mód a Honzík vyjíždí na 40 m SSB. I tam se rozjíždí nádherný pile-up a opět se daří střídat kontinenty. V jednu chvíli je v logu po sobě i 20 x JA - mít "něco hliníku ve vzduchu", bylo by to normální, ale s jednou smyčkou a číhající EU za bukem je to celkem sci­fi . Reálný hodinový rate se pohybuje kolem 180 ­ 200 QSO za hodinu, odsejpá to. Po 3,5 hodinách na SSB se vracíme na 40 m CW a zůstáváme tam až do ranního probuzení dvaciny. Touhle dobou už je jasné, že směr na NA je z této části TA mnohem obtížnější než směr na JA a těch 600 km východně od Ankary je už prostě i v tomto ohledu znát.

Sobota přináší opět déšť, slunce jsme za tři dny ještě neviděli. V dalších dnech už ani nechodíme spát do malého stanu a každý, kdo zrovna nevysílá, "odpadá" tam, kde to zrovna jde. V sobotu odpoledne se poblíž ostrova setkávají hned dvě bouřky, v zápětí v náporech větru letí k zemi většina antén a na volném prostranství se stěží dokážeme udržet na nohou. Díky tomu, že vysílací stan máme umístěný v závětří vedle zbytků původních hradeb a přímo pod korunami nízkých stromů, jsme slušně chráněni před největšími poryvy a po hodině, kdy jsme nuceně QRT a hrajeme hru "dones si svůj kámen" se bouřka přesouvá a znovu můžeme vyjet.

Jídlo moc neřešíme, vše teplé nám obstarává jediná rychlovarná konvice na ostrově a nějaká ta BY chemie v sáčcích. Honzík a já, coby masožrouti, pojídáme uzené maso s čistě teoretickou příměsí skutečného masa a Dan coby odpůrce vyvražďování "jede" na pomazánkách. Když se chceme zahřát čajem nebo kafem tak mezi QSO vypneme na minutu vysoké u PA a když je dovařeno, PA se opět zapíná... V neděli jsme na ostrově již čtvrtý den a do této doby se na ostrově neobjevila živá duše a připadáme si jako na zapomenutém konci světa. No, vlastně tak to není, vlčák Hun u nás tráví ve stanu většinu času a kamkoliv jdeme, tam nás provází. Nakonec se přeci jen někdo objevuje a na ostrov se za námi přijeli podívat giresunští HAMs ­ Bekir TA2RX/7, Ali TA7EB a Erturk TB7AE s rodinami a přáteli. Počasí se na chvíli umoudřuje, takže s nimi bezva popovídáme. Loučíme se s nimi opět již za deště a slibují, že nám v pondělí přijedou pomoci s balením.

Odpoledne se na pár hodin dělá hezky a vychází sluníčko. Děláme pár fotek a objevujeme delfíny, kteří se prohánějí pár set metrů od ostrova. Touhle dobou už jsme ve stádiu "lesních mužů" a i expedice se blíží ke svému závěru. Sami jsme pře­ kvapeni, když už v neděli překonáváme hranici 10.000 QSOs. Rozhodujeme se, že to kolem půlnoci zabalíme, abychom byli schopni hned po svítání vše sbalit, dokonale po sobě uklidit a nanosit věci k molu, kde má v 09:00 přistát loď. No jo, stejně to ale nevydržíme a po pár hodinách spánku znovu v 01:00 GMT nahazujeme centrálu a opět začínáme vysílat... Jeden z nás vysílá a ostatní bourají antény a balí vše ostatní. Přiskakuje dalších 350 QSO a opravdu definitivní QRT TC03W přichází na 30 m v 05:09 GMT. V rychlosti ještě umísťujeme na ostrově "kešku", která třeba někoho v budoucnu potěší. Chvíli na to přijíždí loď.

Odplouváme za nádherného počasí (jak jinak,hi) a expedice TC03W se stává minulostí. Za cca 66 hodin provozu je v logu 10.726 QSO, z toho 5585 QSO CW a 5141 QSO SSB. Zpáteční cesta kromě několika "nenucených" hovorů s dopravními policisty proběhla v poklidu a večer jsme zpět v Ankaře. Kluci další den odlétají zpět do ČR.

Týden strávený společně s Danem s Honzou byl mě pro opět zážitek. Skvěle jsme si rozuměli, vážili si jeden druhého a každý z nás odváděl nejen na pásmech maximum co bylo v jeho silách. Atmosféra přátelství a pohody jsou tím nejdůležitějším o co se u expedic pokouším – a letos jsem měl opět ohromnou kliku, bylo to super a jsem si jistý, že to nebyla poslední společná akce.

A jsme u cíle. Během těch sedmi expedic jsme po Turecku najezdili přes 15.000km a nalétaly desetitisíce kilometrů při cestách mezi OK a TA. Díky expedicím jsme každý kdo se jich zúčastnil prožili pocity radosti i smutku, zadostiučinění a občas i zklamání. Celé to snažení stálo samozřejmě spoustu času a finančních prostředků, ale pokud mohu mluvit sám za sebe, šel bych do toho bez váhání znovu - pouze opravdové zážitky a vnitřní pocity jsou to jediné, co v člověku zůstává na pořád.

Dohromady se povedlo udělat 85.529 QSOs a snad jsme tím i díky ohromné práci Jardy OK2GZ, coby WEB a QSL manažera umožnili potvrdit všechny TA IOTy co možná největšímu počtu zájemců o tento nádherný a doposud "nezkorumpovaný" program, jakým IOTA stále ještě je.

QSL lístky za TC03W opět po vytištění pošleme všem OK/OM stanicím automaticky přes OK Buro, své prosím neposílejte. Všechny logy jsou také volně dostupné na LoTW. Náhled 5ti návrhů QSL z dílny Dana 1HRA, které se budou letos díky Slávkovi OK1TN tisknout pod hlavičkou OKDXF najdete na webu expedice, kde je i kompletní info o této akci : http:// www.okdxf.eu/expedice/tc03w/www/

A zbývá už jen jediné, poděkování. Poděkování všem těm, kteří si našli čas a peníze a na TA IOTA expedicích se během uplynulých let operátorsky podíleli. Byli to Standa OK1AU, Vláďa OK1CW, Ondra OK1CDJ, Franta OK1DF, Karel OK1DG, Zdenek OK1FIA, Dan OK1HRA, David OK1RK, Míra OK2VZE, Zdeno OK2ZW a Honzík OK2ZAW. Speciální dík patří Slávkovi OK1TN, který se zúčastnil dokonce pěti IOTA akcí a Jardovi OK2GZ, coby WEB a QSL manažerovi naprosto všech expedic.

Co bude dál se uvidí. V hlavách se nám rodí další plány kam jet příště, ale jen čas ukáže, zda se to podaří. Jedno je ale jisté určitě to nebyla naše poslední expedice a na pásmech se opět brzy uslyšíme...

Za TC03W děkuje za všechna QSOs

Pavel, OK1MU

Další fotky z expedice Giresun TC03W (AS-154) jsou zde.