Polsko 1997. Touha vycestovat za hranice všedních dnů s rádiem a nějakou exotickou značkou narůstala. Doba cestování do skutečně exotických zemí příliš nepřála, a tak nám při veškerém diplomatickém úsilí zbývaly jen země socialistického tábora. Všiml jsem si, že Poláci začali vydávat docela zajímavý prefix pro cizince – SO. Měl jsem dobré kontakty u našich severních sousedů.
Tadeusz SP7FDV často služebně navštěvoval AZNP Mladá Boleslav, kde řídil stavbu linky na zinkování. Konzultoval jsem s ním možnost získat značku pro OK. Během několika týdnů mě informoval, že mám přidělenu značku SO7TN. To byla výzva – a tak začaly přípravy expedice. V té době byla pro mě značka SO7 exotická a výjimečná.
Situace v Polsku byla tehdy politicky dost bouřlivá a země se občas potýkala s problémy v zásobování. Značka platila jeden rok a já jsem chtěl její využití soustředit na účast v nějakém velkém světovém závodě. CQWW contesty probíhají v době, kdy počasí ztěžuje cestování, a tak volba padla na WPX. Jednak jsem měl pěkný a pro OK poprvé vydaný prefix SO7, a jednak byl březen či květen po stránce počasí příjemnější než podzim. Samozřejmě jsem zvolil telegrafní část.
SP7FDV vyřídil i pozvání, které bylo pro cestu do Polska tehdy nutné. Zajistil místo i částečnou podporu při stavbě antén. Wieluń a okolí, stejně jako většina Polska, je rovina – a to je pro šíření na krátkých vlnách výhoda. Stanici jsem měl povoleno vybudovat v místním kulturním domě. Pikantní a zároveň praktické bylo, že třetinu budovy zabíral posterunek policji a další část remiza strażacka – policie a hasiči. Co dalšího se v domě nachází, jsem zjistil až během závodu, ale o tom později.
Příprava byla náročná hlavně kvůli tomu, že v Polsku nebylo běžně k dostání „krmivo pro auta“ a zásobování potravinami také nebylo jednoduché. Chtěl jsem být soběstačný, a tak jsem do své Škody 105 doslova nacpal tři kanystry benzínu, náhradní díly (standard pro tehdejší dovolené), lanka k plynu, těsnění, olej… Zařízení sestávalo z Kenwoodu TS-140, lineáru 2× RE400F vlastní výroby, propojovacích kabelů, reflektometru, anténního přepínače, telegrafního klíče a pastičky, asi 100 metrů koaxiálu, HB9CV pro 14/21/28 MHz rovněž vlastní výroby a klubka drátů na spodní pásma. K tomu spousta nářadí, šroubů, svorek a zásoby jídla jako na dovolenou v Chorvatsku pro celou rodinu. Nezbytné dárky a pivo – náš nejvýraznější darovací artikl.
Den odjezdu se blížil a já linkoval soutěžní deník, připravoval přehledy prefixů a násobičů a ořezával měkké tužky jako OK1CF před závodem na OK5W. Nervozita rostla každým dnem.
Měl jsem obavu, že celníci budou chtít vidět, co vezu. Tadeusz mě však vybavil všemi potřebnými doklady, a tak se kontrola na hranici obešla bez větších problémů. Stálo to jen tři láhve plzeňského. Cesta podle mapy byla v pohodě. První větší problém nastal za Wrocławí, když jsem potřeboval doplnit benzín a zjistil, že nemám náhubek na kanystr. Z plastové desky z deníku a izolačky jsem vyrobil kornout – a jelo se dál.
Po několika hodinách a policejních kontrolách jsem dorazil k Tadeuszovi. Jeho tři dcery a manželka mě přivítaly malým pohoštěním zakončeným procházkou po městě a „mocną czarną herbatą“.
Přesun na místo činu proběhl časně ráno. Po vybalení začala montáž antén – jak jinak. Druhý den jsem kompletně nainstaloval setup a provedl první zkoušky. Chtěl jsem navázat jen několik QSO pro ověření funkčnosti. To, co se strhlo na 14 MHz, jsem nečekal. Pileup byl tak silný, že jsem ho zvládal s vypětím všech ušních sil. Teprve po vysvětlení, že nejsem nově vzniklá země S01 – Západní Sahara, zájem trochu polevil.
V závodě se to později ukázalo jako výhoda – pileupy byly větší než obvykle.
Před závodem jsem si chvíli zdřímnul a závod, jak je zvykem, vypukl v 00:00 UTC. Ze soboty na neděli už byla únava značná. Abych splnil podmínky soutěže, udělal jsem přestávku a ulehl na žíněnky v tělocvičně. Kolem čtvrté ráno mě probudil obrovský hluk, smích a ryk skupiny muzikantů vracejících se z místní zábavy. Notně posílení alkoholem, ale v dobré náladě, mě nutili připít si s nimi ohňovou vodou. Po druhém kalíšku se mi podařilo vyprostit ze spárů rozjařených hudebníků.
Sedl jsem k rádiu a závod dokončil s 1600 spojeními v deníku. V portablových podmínkách jsem to považoval za velmi dobrý výsledek.
Musím se ještě zmínit o problému s rušením policejní stanice. Chłopacy byli rozumní – popili jsme spolu a vydrželi bez spojení až do konce závodu.
Antény jsem zanechal místním hamům, takže balení bylo jednodušší. Po odpočinku jsem druhý den po contestu vyrazil zpět do OK. Celou cestu jsem si sliboval, že příště to bude třeba Západní Sahara – S01TN.
--
73 Slávek Zeler